Vloni jsme měli aroniového likéru ještě hodně, taky jsme ho stáčeli do litrových lahví. Pro účely focení jsem ale našel už jen poslední zbytek na úplně nejhořejší polici ve špajzu. Je to asi jediný "B&W" likér, který znám. Ne proto, že by se v něčem podobal té známé značce, ale tím, jak je ve vnímání ochutnávajících černobílý. Buď chutná hodně, nebo se mu vyhýbáte.

Pokud chcete mít dobrý likér, nešetřete na ovoci (více viz recept na našem blogu z 8. 1. 2021). Borůvkový likér, modrý tak, že už to ani není vidět a rakytníkový s propasírovanou vrstvou ovoce. Normálně v lahvi tolik ovoce nenecháváme, v tomto případě záměrně nadsazuji, abych zdůraznil, že na výrobě dobrého likéru se nesmí šetřit.

Některé hotové likéry se dají ještě obohacovat bylinnými odvary, proto je dobře mít vlastní nasušené bylinky po ruce. Doporučuje se ale střídmost a rozvaha, velké množství může chuť likéru nenávratně pokazit, a také ne každé ovoce se snese s každou bylinou.

Jeden z nejlepších z uvedených likérů. Citróny byly čerstvě utržené ze stromů v italské Kalábrii, jsou bez chemie, naložené částečně s kůrou i bez ní. Výsledek je velmi podobný originálnímu limoncellu, zatím se při ochutnávání neozval nikdo, komu by likér nechutnal.

Likér z černého rybízu nemůže mít nepřátel. Chuť, barva, vůně a těch vitamínů… .

Nenápadné a skromné ovoce, na likér vynikající. Chuť není příliš výrazná, ale jemná, pro vybranou společnost.

Na podzim to bylo přetahování s ptáky a veverkou o každý ořech, ale nakonec se jich podařilo nasbírat dosti jak na usušení, tak i na likér. Po přecezení šla část rozdrcených ořechů mimo a je vynikajícím doplněním do pečiva, pudingů apod. Část zůstala po důkladném rozmixování v lahvích a do skleniček tak po důkladném promíchání teče mimořádný zážitek. A zastánci veganství po takovém drinku už ani nemusejí vymýšlet, co si dát k večeři.

Na malinovém likéru je asi nejlepší jeho vůně. A samozřejmě i barva, patří mezi likéry, které je příjemné si ve skleničce prohlížet proti světlu.

Medový likér, uložený mezi částí sebraných spisů Friedricha Schillera, je z celé plástve medu a je dochucený odvary z pelyňku a meduňky. Sladká a hořká chuť se v něm perou, meduňka to všechno zklidňuje, možná i proto se po něm tak dobře spí. Kdo ví, jak by dramatikovi asi chutnal?

Na fotce šípkový likér pod dohledem indiánů z hrdého kmene Tarasků. Tento likér je jeden z nejjednodušších a přitom překvapivě nejchutnějších našich likérů. Taraskové byli vyhlášenými bojovníky, kdyby tuto recepturu vymysleli oni, asi by ji lehce jako my nevydali. Jenom pozor, nechat louhovat nejméně o měsíc déle než ostatní likéry, jenom tak se do něj podaří získat medově oříškovou chuť šípkových jadýrek.

Ovoce naložené na likér je v okně i pěknou dekorací.

Likéry z višní a červeného rybízu jsou vhodné pro každého, nikoho nezklamou. Višňový je temnější, rybízový přidává ještě jiskru kapek rosy. Tyto i všechny další představené druhy nejsou jediným ovocem pro výrobu likérů, jsou jen inspirací. Důležité je mít dobrou ovocnou pálenku, nejlépe z jablek, ta je chuťově neutrální, sklenici od okurek, vhodné ovoce na naložení, trochu cukru a okno, kam naplněnou sklenici potom postavíte. Když bude situované na jih, louhování bude rychlejší a procházející sluneční paprsky vám budou vytvářet nádherné obrazy.