V pískovcovém rámu nade dveřmi je vyryté jen "Anno 95". Ze srovnání s historickými mapami nám vychází, že dům byl postaven v roce 1795.

Byla možná odlitá přímo v Křižanech (dříve Kriesdorf), protože nějaký Anton Fiedler v Křižanech na přelomu 19. a 20. stolení žil, ovšem jestli měl slévačskou dílnu, se nepodařilo dohledat. Nebo byla odlitá jinde na zakázku pro Křižany, jak se to dříve taky tak dělávalo. V každém případě sem patří, protože Žibřidice jsou součástí Křižan.

Plastovou kozu z tržiště jsme dostali kdysi z recese jako dárek. Od té doby ji umísťujeme každý rok po zimě pod jedli. Vypadá dost věrohodně a už několikrát se jí podařilo vyděsit návštěvy.

Pálenku v dubových soudcích staříme ve výklenku vedle schodiště do původního klenutého pískovcového sklepa. Věřte, nebo ne, ale výklenek je opravdu na úrovni sedmého schodu.

Vynikající ovoce, bobule velikosti brusinek, na jednom keři se dá nasbírat klidně i 10 litrů. Výhodou je, že zraje až v říjnu, když už na zahradě nic jiného neroste, jsou to poslední vitamíny před zimou. Taky je z ní výborný likér.

Inspirace pro všechny, jak mají vypadat méně frekventované části domu, když se vydaří úroda.

Listí z lípy opadalo za úplného bezvětří snad během deseti minut, měl jsem to štěstí být zrovna u toho.

Tohle zátiší vzniklo tak nějak přirozeně samo. Možná jako oxymóron na spojení Frank Sinatra a prohibice.

Sněhu napadlo v sezóně 2020/2021 po mnoha letech konečně jako za starých časů.

V únoru taky pořádně mrzlo.

Proházenou cestu využívaly i srnky.

Ještěd je dominantou našeho kraje, proto jeho fotka chybět nemůže. Zvlášť když je tak hezky načervenalý, jako omrzlý nos.

Dřevo na příští sezónu.